Zámoří

Michaela Pejřimovská (FPH) – Texas A&M University, USA

„Jako první bych ráda zmínila, že v době, když jsem si vybírala zemi, kam bych ráda jela na svůj výměnný pobyt, Texas byl zrovna na vrcholu pandemie covid-19 a vypadalo to s ním dost bledě. Stejně jsem ale nepřestala doufat, že se to do mého odjezdu změní a já stejně pojedu. A stalo se!

Byl to stres, dostala jsem nespočet e-mailů od obou škol s varováním, že celý exchange se může zrušit a nikam se nepojede. Jak se ale říká, naděje umírá poslední. A já jsem tak strávila krásných 6 měsíců v Americe.

Kdybych teď po své zkušenosti měla celý exchange shrnout, řekla bych jedno – jsem vděčná a ničeho nelituji. Vlastně bych to klidně udělala celé znova. Měla jsem možnost poznat nespočet skvělých lidí z celého světa a podívat se na místa, o kterých jsem vždycky snila. Jako Las Vegas, Los Angeles, Miami nebo Mexiko.

Žila jsem ve města College Station, což je studentské město, které v podstatě tvoří jen opravdu rozsáhlý campus školy. Na ulici potkáte převážně lidi ve vašem věku, a všechno je tak nějak přizpůsobeno studentském stylu života, což bylo určitě jedno z plus oproti velkým městům. Všichni jsou tu moc milí a přátelský, takže najít si kamarády nebyl vůbec problém. Lidé na ulici vás zdraví a smějí se na vás, ačkoliv jste je nikdy předtím nepotkali. Už teď vím, že tohle mi bude v Česku moc chybět.

Mimo místních jsme samozřejmě poznávali i ostatní zahraniční studenty z různých koutů světa jako například z Indie, Finska nebo Itálie. Každý zahraniční student dostal přidělené buddy, kteří se o nás starali, vozili nás do obchodu, na výlety nebo nám doporučovali dobré podniky. Městská hromadná doprava tady vůbec není, takže pokud vaše buddy nemá zrovna čas, musíte si vzít do obchodu Uber a nebo jet na kole.

Co se týče školy, určitě mi to dalo mnohem víc než jsem čekala. Vzhledem k tomu, že v Texasu jste hodnocený zejména na aktivitě v hodině, na vašich myšlenkách a nápadech, bylo docela těžké ze začátku držet krok s Amíkama, kteří samozřejmě na tento systém jsou zvyklí. Po pár hodinách si ale člověk zvykne a pokud chce dobrou známku, tak mu ani nic jiného nezbývá. Hodiny jsme měli online i prezenčně, záleželo, jaké předměty jste si vybrali. Obě formy byly ale dobře organizované a všechno probíhalo bez problému. Další rozdíl pro mě bylo, že hodiny většinou tvoří spíše cvičení než přednášky, které byly až 3x týdně, z toho některé byly přímo jen “discussion sessions”. Příprava na tyto hodiny tedy zabrala dost času a člověk musel vědět, o čem mluví. Zároveň mi to ale dalo asi nejvíce ze všech hodin, co jsem měla. Co se týká konce semestru a zkouškového, probíhá to celé docela jinak. Zkouškové jsme doslova měli týden a psaly se v něm závěrečné testy. Všechny assignmenty, úkoly, projekty nebo eseje děláte během semestru, takže práce je furt docela dost, ale zase na konci semestru už máte větší klid.

Během semestru jsem cestovala zejména po Texasu a snažila se co nejvíce poznat jejich kulturu, což určitě zahrnuje rodeo, kovbojské klobouky a BBQ. Tyto zvyky ale bývají spíše v menších městech. Například v Houstonu nebo v Dallasu kovboje na ulici jen tak nepotkáte. Po semestru už bylo více času na cestování po zbytku Ameriky. Za měsíc jsem stihla navštívit veškerá místa, který jsem chtěla a splnila si tak pár svých menších větších snů.

Corona tady už je pro ně v podstatě pasé, roušky už začínají být spíše formalita, aby se neřeklo a v obchodech potkáte lidi bez roušek úplně běžně. Od začátku pobytu je tu vše otevřeno, což pro mě byl docela nezvyk, ale byl to krásný pocit vědět, že můžete jít na skleničku nebo na oběd. Škola také všem studentům nabízí bezplatné očkování proti covid-19, i když nejste občani USA. Většina studentů jsou tedy očkovaní. Což minimálně mně dalo větší pocit klidu, když jsem pak stála ve frontě do přeplněného klubu.

Počasí je tady taky krásný, ačkoliv jsem tu byla od ledna, zimu jsem skoro nepocítila. Kromě jednoho týden, kdy tady byla „sněhová pohroma“, která byla i v českých zprávách. Vypadla elektřina, netekla voda a všechno bylo zavřený. Naštěstí na podobné počasí jsme z ČR zvyklí, bylo asi -8 stupňů, bohužel tady na to nebyli vůbec připravení, takže jsme měli týden bez školy a se sněhem, což je v Texasu obzvlášť nevídané. To, co je tu ale docela časté jsou tornáda, naštěstí jsme dostali za celý pobyt jen jedno varování a nikomu se nic nestalo.

Texas A&M je škola, která má hodně tradicí a historie, takže pořádá nespočet eventů, kde se cítíte, že jste opravdu součástí, a že všichni táhnete za jeden provaz. Mezi nejoblíbenější patří asi americký fotbal, kde se všichni sejdou na stadiónu, fandí a zpívají. Ta atmosféra je nepopsatelná.

Na závěr bych řekla, že jsem si svůj pobyt nesmírně užila a jakmile to půjde, tak určitě vyjedu znova. Všem, co mají možnost taky vyjet to určitě doporučuji, a to ne jenom do Ameriky. Zkušenosti a zážitky, co jsem tady získala jsou k nezaplacení. I proto teď opouštím Texas s těžkým srdcem a věřím, že tu nejsem naposledy.“

Ivan Fencl (FMV) – University of Texas at Austin, USA

„Studium na Texaské univerzitě v Austinu bylo skvělé! Koronavirus zasáhl do studia minimálně, a ačkoliv bylo několik předmětů pouze online, na jiné bylo možné docházet osobně a zažít tak unikátní kulturu amerických univerzit. Škola má jeden z nejlepších kampusů ve Spojených státech a bylo proto možné využívat posilovny, bazény a rozsáhlá sportovní centra, vše bez výraznějšího omezení. Ke konci semestru jsme s ostatními studenty navštívili zápas univerzitního týmu v americkém fotbalu. Pro mě osobně to byl jeden z nejsilnějších zážitků v Austinu!

V průběhu semestru jsme podnikli několik road tripů po jihu Spojených států. Navštívili jsme Floridu (kde jsme zažili legendární Miamský spring break o kterém se letos psalo i v České republice), Louisianu a vystoupali na jeden z nejvyšších vrcholů Texasu – Emory Peak v Národním parku Big Bend. Cestování bylo naprosto bez problémů.

Ačkoliv byl výjezd do zahraničí v důsledku pandemie do poslední chvíle nejistý, jsem rád, že nakonec vše dobře dopadlo, mohl jsem vycestovat a užít si první část roku naplno a bez omezení.“

[červen 2021]

Karolina Vlková (FMV) – Georgian Institute of Public Affairs (GIPA), Gruzie

„V Gruzii jsou opatření o hodně uvolněnější než v Česku. Jsou tu otevřené restaurace, kavárny, vinárny, část muzeí… 😄 (O víkendu jsou však restaurace pořád zavřené). První dva týdny, co jsem tu strávila, nefungovala o víkendu veřejná doprava, což bylo docela nepříjemné, ale já jsem si na každý víkend půjčila auto a vyjela pryč z Tbilisi na průzkum. 😄 Na sever od Tbilisi se nachází hornatý Národní park Tbilisi, naopak na východu jsou krásné planiny místní „Moravy“ (vinné oblasti Kachetie).

Tbilisi je plné překvapení. Není dne, kdy bych nezažila něco nevšedního. Je tu vidět snaha o intensivní rekonstrukci města. Vznikly tu místa v centru města, které vypadají úplně nově a moderně a o pět metrů dál jsou polorozpadlé bloky baráků. Zajímavých mi přijde mnoho věcí mezi nimi například místní trhy a malé obchůdky se zeleninou a luštěninami. Jsou většinou vedle cest, anebo na velkých parkovištích. Stupeň místní hygieny je často to, co mi brání v nakupování potravin z tohoto všudypřítomného druhu prodejen. Pro běžného Čecha by také mohlo být překvapující, kolik lidí se tu pokřižuje, když míjí kostel. Prostá většina tbilisanů je věřících.

Po prvním týdnu tady se mi podařilo ztratit peněženku i s kartou (naštěstí bez dokladů). Jak si asi umíte představit, vyřizování tohoto problému mi ukázalo Gruzii i z jiné stránky. Ztrátu jsem nahlásila na policii, která mi byla ve všem nápomocná, a v jedné z místních bank jsem si zřídila účet. Všechno šlo hrozně rychle a bez problému, účet byl založen okamžitě a do dalšího dne jsem měla i hotovou kartu (takže jsem si mohla hned další víkend zase půjčit auto).  Peněženka se sice už nenašla, každopádně jsem si z toho odnesla spoustu nových zkušeností.

Výuka probíhá zatím online, i když je možné, že v dubnu už bude prezenčně. Učitelé mají většinou letitou praxi v rámci daného předmětu, některé předměty jsou vedené více učiteli a každý z nich má vlastní specializaci. Celkově mi přijde, že se tu po mně chce více aktivity. Víceméně všechny předměty jsou vedeny formou cvičení a účastní se většinou 10-25 studentů. Musíme se připravovat na každou hodinu, prezentovat naše projekty případně skupinové práce. Všechny předměty jsou spolu navzájem provázané, až se mi někdy hodiny jednotlivých předmětů navzájem prolínají. (V pozitivním slova smyslu. Mohu čerpat v každém předmětu i ze všech ostatních předmětů.) Jeden z předmětů je vůbec zvláštní, neboť se v něm hraje hra. Byli jsme rozděleni na skupiny po 4 lidech a na simulátoru soutěžíme o nejlepší místo na trhu s našimi start-up firmami. I když to nezní až zas tak složitě, je to možná nejsložitější předmět, který tu mám. Jsem ve skupině ještě s dalšími třemi Gruzínci a oni se prostě nejradši baví v gruzínštině… takže je to složité v různých směrech.

Celkově by na celé škole v různých ročnících a na různých oborech mělo být asi 15 zahraničních studentů. Nevím, jestli to je pravda, ale když byla založená naše FB skupina, údajně byli kontaktováni všichni… A z těch 15 lidí jsem tu zatím pouze já a dvě Francouzky, které jsou na programu Komunikace a technologie. S těmi se někdy vídám a mám s nimi i velkou část lekcí. Byla jsem s nimi i na jednom z mých víkendových výletů. Taky jsem se setkala s jednou místní spolužačkou na oběd. Jinak tu jsem upřímně zatím docela sama… 😄 Ale většinu času mi to vůbec nevadí. Nemusím se ohlížet na ostatní a můžu chodit a jezdit tam kam chci já. A mimo jiné, tolik času sama se sebou jsem snad ještě nikdy nezažila a svým způsobem je to zajímavé. Město je plné lidí, takže se necítím sama. A navíc v dnešní době skypu, zoomu a whatsappu se můžu s mými blízkými v ČR vídat denně.

Do Tbilisi už pomalu přichází jaro, na které se už určitě všichni těší… po té dlouhé letošní zimě. Během dne je tu většinou okolo 10 stupňů. 😍 Doufám, že se brzy budu moci vypravit do hor na severu země a k pobřeží Černého moře. Už se těším na další nádherné zážitky a poznatky místních zvyků.“

[březen 2021]

Marek Lehký (FMV) – Seoul National University, Jižní Korea

„Po překonání karantény se mám skvěle. Snažím se každý den poznávat nová místa a hlavně lidi. Zde máte odkaz na pár fotek z míst, které jsem stihl navštívit. Korea je nádherná a jsem rád, že mám tuhle skvělou příležitost.

Způsob výuky je trošku odlišný od toho na VŠE, ale všichni profesoři, které mám, jsou nápomocní a otevření (zejména diskuzím). Situace v Koreji je na rozdíl od nás velmi dobrá, ale jsou stále opatrní, takže výuka na vysokých školách je primárně on-line.“

[březen 2021]

Simona Těšínská (FPH) – University of Calgary, Kanada

„V Albertě je teď takový poloviční lockdown – restaurace zavřený, obchody otevřený a shromažďování do 10 osob. Počet nových nakažených ubývá, ale i v tom nejvyšším bodu křivky se čísla zdála pořad spíše roztomilá ve srovnání s ČR. Školu mám on-line, ale to mi teď přijde jako to nejmenší.

Dala jsem dohromady celkem velkou partu exchange studentů napříč obory. Jsme výhradně evropská skupinka, protože vízová centra z jiných koutů světa jsou kvůli koroně zavřená, a tak není možný dát otisky prstů a získat povolení ke studiu. Je tu ale i spousta mezinárodních studentů, kteří tu jsou trvale a za studium si platí. Sama jsem do poslední chvíle nevěděla, zda se mi podaří vyjet a jestli ano tak kdy. Nebudu lhát, situace před odjezdem byla opravdu náročná.

Příjezd proběhl bez problémů. Stačilo se jen 3x negativně otestovat na covid a karanténa se mi zkrátila ze čtrnácti dní na den a půl. Ostatní studenti zůstali 8-9 dní, protože žijí na kampusu, což je bráno jako riziková oblast a někdo dokonce musel absolvovat plných 14 dní.

Kanaďani jsou moc milí, všichni vám chtějí se vším pomoct a na e-maily každý odpovídá v řadu dvou hodin. Tak nějak to tu funguje. Už teď vím, že návrat do ČR bude těžký pád na beton.

Zatím jsme podnikli jsem pár menších výletů, tak nějak se tu rozkoukáváme, pár lidi je dokonce stále ještě v karanténě.“

[únor 2021]

Štěpán Bolek (FFÚ) – Arizona State University, USA

„U mě je vše v pořádku. Moje dva bakalářské předměty probíhají online. U magisterských předmětů máme na výběr, jestli chceme chodit in-person nebo online. Já jsem zatím vždy byl osobně, abych si z toho odnesl co nejvíce, když máme tu možnost. Jeden magisterský předmět mám už úspěšně za sebou a minulý týden mi začal místo toho další. U těchto hybridních předmětů je docházka vždy na studentech, co preferují a jak se cítí zdravotně. Učitel má na sobě vždy mikrofon a ve třídě je kamera, která promítá přenos online. Část lidí tedy dochází osobně a část se účastní přes zoom.

Každý den musíme vyplňovat tzv. Daily Health Check, což je dotazníček s otázkami na naše zdraví, jak se cítíme a jestli ten den budeme ve škole. V celém kampusu je povinnost nosit roušky a dodržovat rozestupy, což valná většina lidí dodržuje. Škola nabízí možnost PCR testovaní zdarma. Probíhá to pomocí tzv. self-collection of sample, na několika místech na kampusu jsou taková stanoviště, kde si student vezme odběrový balíček s ampulkou, kterou naplní slinami a zase ji vrátí na stejném místě, odkud potom vzorky putují do laboratoře. Člověk musí jen zapsat číslo ampulky do svého Health portálu, kam potom přijde i výsledek. Studenti se mohou nechat testovat sami dobrovolně, ale i škola náhodně vybírá studenty k testování. Už jsem byl takhle dvakrát vybrán a vše v pořádku.

Jinak mi to tady docela rychle utíká. Vytvořili jsme skupinu s ostatními výměnnými studenty a snažíme se pravidelně něco podnikat a cestovat. Jinak je tu prakticky vše otevřené, ve vnitřních prostorách jsou povinné roušky (mimo konzumace jídla). Řídí se tu heslem No Mask No Service.

Děkuji za spolupráci při organizování výjezdu. Vím, že to nemohlo být jednoduché, ale podle mě je toto ten nejlepší čas, kdy jsme mohli vyjet do USA, protože co bychom dělali doma, že.“

[březen 2021]

Patrik Dolní (FPH) – Arizona State University, USA

„Cesta nakonec proběhla tak nějak v pořádku. Vyskytly se tedy ještě další komplikace, když jsem nestihl let z Atlanty do Phoenixu kvůli technické poruše, takže po noci strávené v Amsterdamu na letišti, jsem trávil další noc na letištním hotelovém pokoji v Atlantě. Každopádně po cca 60 hodin jsem přistál v Phoenixu, a to je důležité!

Ohledně studia na ASU, byl jsem moc mile překvapen, kolik studentů se nachází i v této době na kampusu, a že se stále pořádají, sice v omezeném množství, různé studentské akce, čí přehlídky studentských spolků. Zároveň je ale vidět, že ASU dbá na hygienu a všemi možnými prostředky se snaží redukovat potenciální hrozbu šíření nákazy. Styl výuky zde, v USA, se velmi liší od toho, na co jsme zvyklí z České republiky – více práce přes semestr, méně práce ve zkouškovém, ovšem mně osobně vyhovuje mnohem víc. Rovněž bylo skvělé se téměř po roce vrátit zpět do univerzitních tříd – dva předměty mám prezenčně, další dva předměty mám pouze přes Zoom.

Kromě školy se vydáváme většinou každý víkend vstříc dobrodružstvím po Arizoně, naposledy jsme byli včera ve westernovém městečku Goldfield a následně v Tonto National Forest. Na známější místa jako Grand Canyon nebo na Sedona si bohužel budeme muset ještě chvíli počkat, než se alespoň trochu více oteplí. Omezení a restrikce v Arizoně jsou minimální, pouze roušky ve vnitřních prostorech, jinak je vše v podstatě otevřené, bylo tedy velmi osvěžující zajít si do restaurace nebo do hospody. Dnes celé Spojené Státy budou žít Super Bowlem, a ačkoliv nikdo z nás nezná pravidla amerického fotbalu, tak si půjdeme užít dnešní atmosféru a půjdeme sledovat zápas do místního sport baru.“

[únor 2021]

Nikola Lubinová (FMV) – Arizona State University, USA

„Dorazila jsem v pořádku a jsem tu ze všeho naprosto nadšená! 😊  Po příjezdu nám bylo doporučeno zůstat prvních 7 dní doma a zároveň jsme měli povinnost se nechat testovat na kovid po dvou a šesti dnech v USA. Celkově musím říct, že je to tu opravdu nádherný, nejen krásné počasí, město ale hlavně jsem unešená ze školního kampusu. Co se tedy týče mých očekávání, tak ty všechno naprosto předčilo. Ačkoliv mám školu převážně přes Zoom, i tak se hodiny nedají srovnat s kurzy na VŠE, je to naprosto něco jiného, už jen proto, že jsem si tady mohla vybrat kurzy, které VŠE nenabízí. Zároveň mám ale dva předměty, na které mohu chodit in-person jednou týdně a i přesto, že většina Američanů není na kampusu a je nás ve třídě s profesorem opravdu málo, tak je to i tak zážitek a skvělá zkušenost. Pokud jde tedy o školu, s kurzy, které jsem si zapsala jsem nadmíru spokojená a co se týče nějakých restrikcí ohledně kovidu, kampus je otevřený, a tak tam normálně můžeme chodit studovat ať už do vnitřních či vnějších prostorů.

Na kampusu jsou všude povinné roušky, ale pokud jíme či pijeme tak si je samozřejmě můžeme sundat, všude jsou k dispozici antibakteriální gely, dostali jsme i comunity care kit od ASU s rouškami, gelem a teploměrem. Zároveň máme k dispozici testování na kovid na kampusu zdarma a můžeme se nechat otestovat kdykoliv a kolikrát chceme, což je skvělé. Pokud jde o město a vyžití samotné, je tu vlastně všechno otevřené, což byl po příjezdu sem ohromný refresh na psychiku, je tu život a všechno funguje normálně, samozřejmě s tím, většina lidí na ulicích nosí roušky a dodržuje rozestupy tam kde je to nutné. Pokud jde o kavárny, restaurace či bary, některé z nich mají například uzavřeny vnitřní prostory a může se sedět pouze venku, což s ohledem na počasí není žádný problém (dnes máme zatím nejteplejší den, 27 stupňů, což je neskutečný v lednu 😄 ). Pokud jde o cestování, můžeme se volně pohybovat po Arizoně a pokud chceme do jiných států, musíme mít podpis od ASU na DS-2019, což není problém získat, ale musíme brát samozřejmě ohled na opatření v jiných státech.“

[únor 2021]